Pamatujete si moment, kdy jste si poprvé řekla: „Chci být kadeřnicí“?
Už od malička jsem si nejradši hrála s Barbie panenkami a snad všechny z nich postihl stejný osud – skončily ostříhané a nabarvené lihovkou. To byl asi moment, kdy se začala formovat myšlenka, že bych to ráda prováděla i na lidech.
Co pro vás bylo těžší — přestěhovat se z Havlíčkova Brodu do Prahy, nebo poprvé stříhat klientku v novém městě?
Stěhování pro mě bylo spíš vysvobození, asi bych se přikláněla k té druhé variantě. Jako každý maloměšťák jsem měla představy o tom, jak se Pražáci chovají, a obávala se, jak moc nároční budou. S odstupem času ale musím říct, že jsou z velké většiny milejší a jejich rozmanitost naprosto miluju.
Sama ráda měníte image. Co vás k tomu nejčastěji inspiruje?
Asi nějaký neléčený psychický problém. (smích) Stačí, aby mi hlavou proběhla myšlenka, že to, co mám na hlavě, není dost zábavné a že něco jiného by bylo lepší, a jdu hned na věc. To je nevýhoda toho být kadeřník – všechno potřebné mám hned po ruce a tím pádem můžu jednat hodně impulzivně. (smích)
Která vaše vlastní proměna vás bavila úplně nejvíc?
Rozhodně moje první zkušenost s prodlouženými vlasy – přešla jsem z blond mikáda na dlouhé hnědé a nikdy jsem se necítila líp. Najednou jsem byla úplně jiný člověk. A moje věčná srdcovka? Růžové vlasy. Protože když máte růžovou hlavu, snad ani nemůžete mít špatný den.
Když přijde klientka se žádostí o velkou změnu, co je pro vás rozhodující, jestli do toho jít?
Mám pocit, že jde vždycky vycítit, jestli je to jen chvilkový rozmar. V tu chvíli se spíš domluvím, že počkáme do další návštěvy – a pokud představa přetrvá, vrhneme se na to. Pokud ale vidím odhodlanost hned napoprvé, do velkých změn se pouštím ráda.
Jaké tři slova by podle vás nejlépe popsaly vaši práci?
Vzdušnost, přirozenost, jednoduchost.
Máte v kadeřnické praxi moment, kdy jste si řekla „tohle už nikdy nechci zažít“?
Ano. Někdy už od začátku cítím, že ať s vlasy klientky udělám cokoliv, nikdy nebude spokojená. Tyto návštěvy začínají větou: „Žádný kadeřník mi nikdy neudělal, co jsem chtěla.“ Když člověk přijde s takovou nedůvěrou, skoro nikdy to nedopadne dobře.
Jak vás ovlivňuje to, že doma máte dva kocoury a jednoho manžela?
To jsou prostě moje životní lásky, můj celý život.
Co vám na životě v Praze nejvíc vyhovuje a co vám z domova chybí?
Baví mě ty možnosti a způsoby, jak si fakt užívat života a ne ho jen přežívat. Nejvíc mi samozřejmě chybí rodina – i když nejsme tak daleko, dostupnost je o něco náročnější.
Kdybyste mohla pracovat jeden den kdekoliv na světě, kde by to bylo?
Florida, to by byl sen. (smích)
Jaký účes nebo styl je pro vás aktuálně úplná srdcovka?
Cokoliv, co má vrstvy, pohyb a je účelově spíš ledabylého rázu. To mě teď nesmírně baví.
Co vás v práci dokáže nejvíc rozesmát?
Miluju, když je na salonu příjemná atmosféra, zákaznice i kadeřníci vedou jednu debatu a najednou je celý salon propojený. To mě vždycky dostane.
Když si chcete udělat radost, sáhnete spíš po novém kousku do šatníku, kosmetice, nebo něčem úplně jiném?
Rozhodně oblečení.
Jak by podle vás vypadal váš ideální pracovní den od rána do večera?
Vstala bych kolem osmé, zacvičila si a do práce dorazila až na desátou. V ideálním dni by mě čekalo třeba zesvětlování nebo korekce. Po šesti hodinách práce by mě vyzvedl manžel a šli bychom na super večeři. Večer bych zakončila u seriálu s kocourama.
Co byste poradila někomu, kdo přemýšlí o velké změně účesu, ale má z toho strach?
Vlasy jsou zábavné v tom, že se dají pořád měnit. Byla by škoda to nezkusit – jen tak najdete svůj signature styl.
Jaké bylo vaše první setkání s Honzou Kořínkem?
Bylo to při pohovoru, kam jsem šla úplně vyklepaná. Stres ale opadl ve chvíli, kdy jsem cítila, že mluvím s absolutními srdcaři a pokornými lidmi. Navíc jsme stihli probrat i Bachelora a další příšerně úžasné reality shows. V tu chvíli jsem věděla, že nejde jen o další pohovor.
Co vás v poslední době profesně nejvíc posunulo?
Začala jsem dělat věci, kterým jsem se dřív vyhýbala – trvalou, péči o kudrnaté vlasy, pánské střihy. Někdy si sami vytvoříme hranice a zapomeneme se posouvat dál. Jsem vděčná, že jsem z toho byla vytažená.
Jaký je váš oblíbený vlasový produkt, bez kterého si neumíte představit den?
Flex Pli od L’Oréal Professionnel je moje srdcovka. A taky texturizační spray Volume Savage.
Když jste sama klientkou, co je pro vás nejdůležitější, aby vás to opravdu nadchlo?
Potřebuju cítit skutečný zájem a empatii. Preferuju spíš mírnější přístup.
Kdybyste mohla dát svému mladšímu já jednu radu na začátku kariéry, jaká by to byla?
Práce, kterých se bojíš nejvíc, vždycky přijímej. Právě ty tě posunou nejdál.