V posledním článku jsem vám tu psala, jak nadšená jsem byla, když jsem se konečně dostala na vlasy do svýho vysněnýho Hair studia Honza Kořínek – pokud jste ho ještě nečetli, tak nadšená jsem byla hodně, aniž bych tušila, co všechno z mojí první návštěvy vznikne. A na to se podíváme dneska!
Už když jsem odcházela, měla jsem v kalendáři další termín stříhání, protože nejsem blázen, abych se po tomhle zážitku nevrátila, že ano. V hlavě už jsem taky měla pevný rozhodnutí, že tu brzy domluvím návštěvu i mamce a babičce, protože tohle zkrátka musí zažít. A když jsem přišla domů, tak nejenže si můj muž všimnul, že jsem ostříhaná, ale účes mi chválil, chválil a chválil – dlouhou chvíli jsem se točila dokola, aby mohl tu precizní práci obdivovat ze všech stran. „Teda lásko, tobě to tak sluší!“ jsem od tý doby tolikrát za sebou rozhodně neslyšela. (Jestli to čteš, a já vím, že jo… no nic.)
Jednoho krásnýho dne nedlouho po kadeřnickým zážitku jsem otevřela upozornění na mobilu a nestačila se divit – Honza od Honzy se mě ptal, jestli bych náhodou nechtěla být součástí kampaně, kterou právě v kadeřnictví chystají. Zapojení prý budou třeba Martina Preissová, Pepa Maršálek… a… já?!
…
…
…
Dlouho nic, co? Správně, to jsem totiž omdlela a museli jsme si chvíli počkat, než se proberu. Když jsem se probrala, zkusila jsem svoje pocity (notyvole panebožeprosím jo jo jo dyť já se snad picnu) dát do slušný odpovědi (dobrý den, Honzo, to zní dobře). Začala jsem se těšit, a to tak, že hodně. A začala jsem být nervózní, a to taky tak, že hodně. Nervozitu mi ale slušně naředil fakt, že než jsme se k focení a točení kampaně dostali, studio navštívila postupně maminka i babička.
Babička se vděčností nad tím, jak se o ní v kadeřnictví všichni starají, jaký má servis a s jakým účesem odchází, rozplakala, což zase k slzám dohnalo mě, protože my jsme obecně taková rodina, kde když jeden brečí, ostatní se přidávají. Kromě pár šťastných slziček došlo taky na spoustu smíchu a babička ze dveří vycházela s lehčí hlavou, spokojená a ještě krásnější než předtím – což bylo těžký, protože… viděli jste moji babi?
(foto babi)
S mamkou jsem návštěvu neabsolvovala, ale dostala jsem fotku před a fotku po, což vypadalo jako fotky dvou jiných žen. Mamku účes omladil o spoustu let, dodal jí sebevědomí a taky nechuť k návštěvě jakýhokoliv jinýho salonu, protože když jednou jdete k Honzovi, chcete už vždycky chodit k Honzovi. (Ano, #vyzkousenozavas!) Od tý doby už obě holky byly u Honzy znova – a nadšení se nemenší.
(foto mamka)
Abych tady ale holek dojmy nepopisovala jen já, samozřejmě jsem je poprosila o jejich vyjádření.
Mamka se ptá, kdy může přijít zase, a o návštěvě říká: „V jiných kadeřnictvích mě sice ostříhali dobře, ale ve finále vyfoukali a udělali ondulaci jako paní radovej… děs! Pokaždé jsem hned nasadila brejle a nenápadně pádila domu umýt vlasy a učesat podle sebe, protože jsem to vůbec nebyla já, ale nějaká teta… Až tady Honza, ten dobrý člověk, poslechnul moje přání – a bože, dokonale ho dodržel! Poprvé jsem hned ostříhaná trajdala schválně po městě, aby lidi viděli. A klídek, pohoda, obskakování a kafíčko se taky dalo vydržet. Miluju!“
Babička, zatímco utírá slzičku dojetí, o návštěvě říká: „Kadeřnice jsou ochotné a milé, poradí se střihem. Klidné a relaxační prostředí!“
Tak, to bychom měli a mně tady zase nějakým záhadným způsobem došlo místo – to je ale dobrá zpráva, protože se u dalšího dílu psaní uvidíme už brzy!
Těším se na vás!
Vaše Kristýna